ZAMĚSTNÁNÍ

Od ukončení fakulty pracuji v družicovém oddělení Českého hydrometeorologického ústavu, od roku 1990 jsem vedoucím tohoto oddělení. Zabýváme se v něm vším, co nějak souvisí s meteorologickými družicemi: příjmem dat, jejich zpracováním a interpretací, distribucí našich produktů a jejich archivací. Většina technických záležitostí je spíše doménou mých kolegů, já sám se intenzivněji věnuji zejména interpretaci družicových snímků a jejich odbornému využití - především problematice družicových pozorování konvektivních bouří (viz níže). Bohužel, stále více času mi zabírá i různá administrativa...

ODBORNÉ ZAMĚŘENÍ

Od počátku 80. let jsem se zabýval především digitálními snímky z družic NOAA (družice na polárních drahách), zhruba od poloviny 90. let přibyly snímky z geostacionárních družic (Meteosat a GOES), od konce 90. let data z přístroje MODIS (družice Terra a Aqua), a konečně v posledních letech data z družic CloudSat a Calipso (v kombinaci s předchozími). Od počátku svého působení v ČHMÚ se snažím klást důraz jednak na multispektrální interpretaci družicových snímků (lidsky řečeno: při vyhodnocování snímků používat pokud možno všechny dostupné spektrální kanály), jednak na dynamiku snímků - neboli na vývoj objektů, které na snímcích sledujeme, a jejich vzájemné souvislosti.

Kromě všeobecné interpretace a zpracování družicových snímků se hlouběji zabývám především konvektivními bouřemi a vším, co je doprovází. Přibližně od poloviny 80. let jsem se zabýval vzhledem bouří ve spektrálním pásmu 3.7/3.9 mikronů (viz např. tyto stránky). V letech 1994 až 1997 jsem spolupracoval s několika kolegy z National Severe Storms Laboratory v Oklahomě na projektu MOST (Multispectral Observations of Storm Tops), zaměřeném na výzkum struktury horních hranic silných konvektivních bouří -  jak severoamerických, tak evropských. Stěžejním tématem tohoto výzkumu bylo, jak dalece souvisí vzhled bouří z pohledu družic s jejich vnitřní strukturou, intenzitou a charakterem doprovodného počasí. Touto problematikou se zabývám doposud, především ve spolupráci s organizací EUMETSAT, ale i s kolegy z různými dalších institucí. Hlavním smyslem tohoto výzkumu je upřesnění koncepčních modelů konvektivních bouří, nezbytných pro zkvalitnění velmi krátkodobých předpovědí těchto občas značně nebezpečných přírodních jevů.

Přibližně od poloviny 90. let se společně s kolegy z ČHMÚ a Ústavu fyziky atmosféry AVČR věnujeme problematice silných konvektivních bouří v České republice obecněji, především dokumentaci jejich doprovodného počasí - např. výskytu tornád na našem území. V posledních letech spolupracujeme na dokumentaci silných bouří i se stále rostoucí skupinou jejich amatérských pozorovatelů - viz např. tyto stránky.

O meteorologických družicích a konvektivních bouřích externě přednáším studentům meteorologie MFF UK a na mezinárodních workshopech či kurzech pořádaných organizací EUMETSAT. Další informace o mých profesionálních aktivitách naleznete v mém formálnějším CV, resp. v seznamu publikací.

SOUKROMÉ ZÁLIBY

Mým dlouholetým koníčkem byla (a stále, alespoň trošku pořád je) astronomie. Již na gymnáziu jsem si zhotovil svůj první dalekohled, vybrousil své první astronomické zrcadlo, nafotil svůj první astronomický snímek. Za studentských let jsem trávil většinu času na pražské hvězdárně na Petříně (prováděl jsem zde návštěvníky, jezdil na hvězdárnou organizované astronomické "expedice", aj.). Nezapomenutelné jsou pro mě noci strávené na hvězdárně na Kleti nebo výjezdy s dalekohledy někam dál za město, pod tmavou noční oblohu. V posledních letech mi z astronomie zůstaly již jen občasné cesty za zatměním Slunce ... a dalekohled doposud stojící v jednom z koutů našeho bytu.

Přibližně od roku 2005 je mým hlavním koníčkem intervalové snímkování oblačnosti - nejen bouří, ale čehokoliv zajímavějšího, odehrávajícího se na obloze. A pokud jsou v záběru nějaké silnější bouře, dostávám se zpět ke své profesi. Takže kde vlastně končí práce a začíná "zábava"? Obojí se většinou vzájemně úzce prolíná...

No a abych v éře počítačů příliš nezlenivěl a protože nechci vypadat jako nějaký neforemný balvan převalující se vesmírem, snažím se občas alespoň trochu se hýbat.  Když čas a počasí dovolí, tak o víkendech vyrážíme s mojí ženou někam na túru do okolí Prahy nebo do vzdálenějších koutů ČR, nebo v rámci dovolených někam dál do světa. Moje žena se jmenuje Stáňa, pracuje v pražském planetáriu, kde jsme se před mnoha lety při přípravě výstavy družicových snímků seznámili...