Intervalové snímání (time-lapse) oblačnosti a dalších jevů na obloze

Asperitas  na spodní základně stratokumulů, v hladinách kolem 1.6 - 2 km nad zemským povrchem (viz záznam z ceilometru z observatoře Praha-Libuš, obdélníkem je v něm vyznačen čas snímání timelapsu), po přechodu slabších ranních přeháněk a bouřek (viz animace radarových snímků). Tento rozvlněný, silně turbulentní vzhled spodní základny oblačnosti byl nejspíš důsledkem velmi silného střihu větru v těchto hladinách (viz profil prodění ze sondáže Praha-Libuš z 06 UTC), který je dobře vidět i na záznamu webkamery z Prahy-Libuše (pohled k severu, červenou tečkou je v něm vyznačen čas snímání timelapsu).  Samotný timelapse byl nasnímán z Prahy - Kačerova, pohled k jihu (observatoř Libuš je na horizontu, kousek vlevo od středu záběru).

NLC (noční svítící oblaka) nad Prahou. Velmi jasné a rozsáhlé NLC, které bylo možné pozorovat z řady oblastí Evropy, kde bývají ke spatření spíš výjimečně nebo vůbec. Nad Prahou se bohužel velmi rychle zatáhlo oblačností z bouřek v okolí Prahy. Nasnímáno z terasy u stanice metra Vyšehrad, pohled k severu až severozápadu.

-------------------
Mé starší timelapsy NLC:   
2009-07-14,  2013-06-27,  2014-07-03,  2015-07-10,  2016-07-05  a 2018-07-02/03 

Můj první timelapse noční oblohy nad La Palmou (Kanárské ostrovy). Snímáno z vyhlídky východně od místní observatoře, z Mirador de los Andenes (N 28°45.66717', W 17°52.04257'), pohled k jihu (střed snímku), šíře záběru přibližně 150°. Nevýhodou této lokality byl relativně velký provoz (i v nočních hodinách) na sousedící silnici i na samotné vyhlídce - s nutností vyklonování bezprostředního okolí na řadě snímků, nasvíceného projíždějícími či parkujícími auty. Obrovskou výhodou La Palmy (oproti ostatním Kanárským ostrovům) je absence leteckého provozu, který je omezen pouze na letiště na východním pobřeží ostrova - tudíž veškeré stopy na obloze jsou buď družice (vždy na několika navazujíících záběrech), nebo bolidy (vždy pouze na jednom snímku). Vzhledem k relativně nízké zeměpisné šířce ostrova většina družic v průběhu noci zmizí v zemském stínu - družice na nízkých drahách (LEO) jsou proto vidět jen večer a nad ránem, v průběhu noci lze spatřit jen výrazně méně družic na vyšších drahách, pomalu putujících oblohou. Bolidů je na timelapsu zachyceno více, nejvýraznějšími jsou tyto dva: 22:57 UTC a 23:27 UTC (po druhém z nich je vidět i téměř 20 minut přetrvávající kouřová stopa - viz toto krátké video). Obloha nebyla ideální, nad obzorem je zřetelný zákal, oranžově nasvícený světly měst ostrova. Před východem Slunce je obloha i krajina nasvícená vycházejícím srpkem Měsíce. Expozice a ISO při západu Slunce, soumraku, svítání a východu Slunce byly regulovány ručně (stejně jako u následujícího timelapsu); vše bylo následně zpracováno softwarem LRTimelapse.

Můj druhý timelapse noční oblohy nad La Palmou, tentokrát zpestřený výrazným nočním airglow. Snímáno z okraje římsy v sedle pod Pico de la Cruz (N 28°45.38462', W 17°51.36545'), z výšky cca 2300 m n.m., asi 100 m od silnice (a malého nezpevněného parkoviště). Pohled přibližně k jihu (střed snímku azimut 200°), šíře záběru cca 150°. Oproti předchozímu timelapsu byla obloha výrazně průzračnější, bez zákalu nad obzorem.  Krátce po západu a před východem Slunce je na snímcích výrazný stín Země, včetně Venušina pásu. Během soumraku je v pravé části záběru krátce vidět kužel zvířetníkového světla, který se setměním mizí. Ohledně viditelnosti družic v průběhu noci platí totéž, co u předchozího timelapsu.

Nejzajímavějším jevem tohoto timelapsu je tenký načervenalý pás nízko nad obzorem, který se objevil se setměním a postupoval rychle k jihu. Jde o vlnu v červeném airglow (vyzařování radikálů hydroxylu OH* v hladinách kolem 85-90 km, poblíž mezopauzy) - buď o atmosferickou gravitační vlnu nebo o jev anglicky označovaný jako airglow bore. To, že se nejedná o pás řídké oblačnosti či saharského prachum nasvícených světly ostrova, je možné vyloučit pomocí družicových snímků a sondáže atmosféry. Pokud by se jednalo o pás řídké oblačnosti či prachu, musel by tento pás být vidět na snímcích v nočním mikrofyzikálním RGB produktu, např. na snímcích z Metopu-C (detail, nebo velký snímek), pořízených v době kdy pás byl na timelapsu ještě zřetelný, nebo animaci z družice Meteosat (RGB NM). Vzhledem k profilu proudění (viz půlnoční sondáž z Tenerife), směru postupu pásu k jihu a nadmořské výšce místa odkud jsem timelapsoval, muselo by se jednat o pás oblačnosti nebo prachu v hladinách cca mezi 2,5 až 3 km, přičemž by ale tento pás musel být vidět na obloze i před setměním - což není. Jediné, co na snímcích z družic připomíná svou polohou a tvarem tento pás, je jev označený na tomto IR snímku šipkami - avšak na této animaci silně zbýrazněného IR10,8 kanálu MSG je zřejmé, že se tento útvar nepohybuje, jde tedy o stacionární teplotní anomálii mořské hladiny. Že se skutečně jedná o pás airglow a ne o nic jiného, podporuje i fakt že za tímto pásem nedochází k zeslabení či rozmazání hvězd na pozadí. Družice SNPP a NOAA-20 s přístrojem DNB letěly až ve druhé polovině noci, kdy již pás airglow nebyl z La Palmy patrný. Otázkou zůstává, co bylo impulzem této vlny v airglow - zda výrazná deformační zóna kolem tropopauzy (viz animace WV6.2 kanálu MSG - její poloha a orientace by tuto možnost podporovaly; červenou čárou je naznačena hrubá poloha a orientace vlny v airglow po setmění), nebo nějaký jiný proces v horní mezosféře, poblíž mezopauzy.

Ve druhé polovině noci pak dochází k výraznému zabarvení části oblohy zeleným airglow, emisí atomárního kyslíku (v hladinách cca 90-100 km). Zároveň vlevo od Mléčné dráhy (v náhledu vlevo přibližně nad středem záběru) je tušit tzv. protisvit (Gegenschein). Ke konci noci jsou rovněž patrné (byť poměrně slabě) rychle postupující vlny v airglow, šířící se z levého spodního rohu záběru úhlopříčně doprava nahoru. Jedná se o atmosferické gravitační vlny, generované konvektivními bouřemi nad západní Afrikou. 

Šest timelapsů oblačnosti nad centrální částí ostrova La Palma, v podobě pro ostrov typických "mrakopádů" či "oblačných kaskád". Během zde nejčastější meteorologické situace, Azorské tlakové výše, severovýchodní až východní proudění tlačí nízkou oblačnost na východní úpatí ostrova. Centrální hřeben Cumbre Nueva, se svou výškou kolem 1400 m n.m., sevřený mezi masiv Caldera de Taburiente (~ 2000 až 2426 m n.m.) na severu a sopečný hřeben Cumbre Vieja (~ 1800 až 1947 m n.m.) na jihu, představuje doslova průrvu, kterou může oblačnost od východu protékat na západ, kde se v teplejším a sušším vzduchu zpravidla rozpouští. Viz toto schéma, či tentýž obrázek z družice Sentinel-2A v plném, 10 m rozlišení. Celý proces je pěkně vidět hned na úvodní sérii, pořízené od jihu, ze sopky Pico de Nambroque (1922 m), pohled k severu.