Intervalové snímání (time-lapse) oblačnosti a dalších jevů na obloze

Viz též statická fotka ze začátku timelapsu a animace snímků z družice MTG-I1 (Meteosat třetí generace), Meteosat-12, přístroj FCI (Flexible Combined Imager), RGB produkty VIS-IR a Cloud Type (verze ČHMÚ). Nad oblastí bylo poměrně dost prachu, jak dokumentuje ALC profil z nedalekého Ústí nad Orlicí. V něm svislé černé čáry indikují dobu snímání timelapsu.

Cesty družic noční oblohou.  Zatímco ještě před nějakými třiceti lety, kdy jsem se věnoval astrofotografii chlazenou komorou, byly přelety družic noční oblohou vzácností, na kterou jsme se s ostatními nadšeně vzájeně upozorňovali, dnes již družice představují pro širokoúhlou astrofotografii vážný problém, zejména při timelapsování noční oblohy. Ze statické fotky noční oblohy se družice dají různými metodami odstranit, pro noční timelapsy by to ale byl již příliš náročný problém. V jistém směru ale naštěstí pomáhá sama Země - když družice vlétnou do jejího stínu, nejsou již vidět.

Je to pěkně vidět na výše uvedených timelapsech: družice letící zprava (od západu) nedoletí až k levému, jihovýchodnímu okraji snímku. Totéž platí pro družice letící na polárních dráhách (od jihu na sever nebo obráceně), objevují se či mizí až v určité vzdálenosti od levého okraje záběru. Navíc je možné si všimnout, jak se celá tato "družicová oblast temna" zvolna pohybuje k západu (vpravo, směrem ke středu záběru). Není to nic jiiného než právě stín Země - když družice do něj vletí, přestává být viditelná (a naopak). Jediné, co dolétne až k levému kraji, jsou letadla - ta většinou mají navíc tečkované stopy, jak blikají. Toto vše je pěkně vidět jak na klasickém ("normálním") timelapsu, tak na jeho "startrails" verzi (zhruba od třetiny timelapsu). Viz též tento statický snímek startrails, ve kterém jsou stopy družic (a letadel) zobrazeny v celé délce. Krátké mezery ve stopách družic jsou prolukami mezi jednotlivými záběry timelapsu. Další, čeho je možné si všimnout, je že družice nemizí na nějakém přesném rozhraní - to je dáno tím, že létají v různých výškách, a poloha stínu Země závisí na jeho výšce nad zemským povrchem. Nejrychleji po západu mizí družice na nejnižších drahách, čím je družice výše, tím později (pokud vůbec) zmizí.

Poslední, čím je tento timelapse zajímavým, je barva družic - některé jsou zabarveny výrazně do modra. Za celý timelapse (necelá hodina) jsem jich na snímcích našel asi sedm. Nejspíš se jedná o Starlinky novějších generací, potažené speciální vrstvou pro snížení jejich odrazivosti (viz např. info zde). S jistotou to ale nevím.

Meteorologická stanice Praha - Klementinum  slaví letos 250 let kontinuálního měření teploty vzduchu, první měření však začala již dříve, v roce 1772. Ostatní veličiny se začaly měřit souvisle později nebo ve svých řadách mají různě dlouhé výpadky. Jedná se tak o nejstarší souvisle měřící meteorologickou stanici v České republice a jednu z nejstarších v Evropě. Současná stanice má v Klementinu dvě lokality - historickou v okně v prvním patře na severní straně jižního křídla areálu (umístění stanice je na snímku z timelapsu vyznačeno zde), druhou na novější plošině na střeše východního křídla. Více informací k historii meteorologických měření v Klementinu například zde (ČHMÚ), zde (Wikipedie), dočasně zde (výstava v areálu Klementina), nebo podrobně v knize V Klementinu bylo naměřeno... (obsah a ukázka zde).

Timelapse zachycuje nasvícení stanice v okně během dne, krátce před letním slunovratem, kdy je Slunce nejvýše a zároveň se na své pouti oblohou dostává nejseverněji. V jarním a letním období tak Slunce dvakrát denně (po východu a před západem) svítí přímo na stanici, odpoledne částečně zastíněnou astronomickou věží. Jasný zdoj světla putující v noci nízko jihozápadní oblohou je Měsíc v úplňku. Pohled z plošiny stanice směrem na západ.

Turbulentní obloha.  Pravděpodobně rozpadající se starší čelo výtoku (?) z bouří jižně od Prahy (Okrouhlík, pohled na západ). Viz též statický snímek z 16:31 UTC, radarový snímek z 15:55 UTC se šipkou označující toto rozhraní a místo a sektor záběru timelapsu, dále radarová animace z 13:30 - 18:00 UTC (s vyznačením místa, času a sektoru timelapsu), a konečně spíše nezajímavá animace snímků MTG IR10.5 v sendvičovém produktu.

Ciry v 256 odstínech šedi. Velká proměnlivost a rozmanitost cirů v průběhu čtyř hodin nejspíš mohla souviset s přítomností velkého množství kouře z kanadských požárů nad střední Evropou. Částečky kouře fungují jako kondenzační nebo krystalizační jádra; vzhledem k jejich výšce v tomto případě až do 12 km tedy jako zárodky cirů. Je to ostatně dobře vidět na profilech z ALC (Automatic Lidar Ceilometers) měření, dostupných např. na síti e-Profile programu EUMETNET. Plošný rozsah kouře z požárů pak vyniká na družicových snímcích z družice MTG a jejího přísroje FCI, v RGB produktu TrueColor. Ten používá krátkovlnné kanály VIS04, VIS05 a VIS06, které jsou na přítomnost aerosolů (kouř, prach z požárů či sopečných výbuchů, pyly, drobné krystalky solí či drobné kapénky) výrazně citlivější než ostatní kanály FCI, pracující s delšími vlnovými délkami. Vrstvy prachu vynikají zejména při nasvícení Sluncem nízko nad obzorem. Přenos prachu z Kanady přes Atlantik do Evropy je dobře vidět v animaci aerosolových produktů (tmavě červeně) z přístrojů MODIS a VIIRS. V černobílém provedení výrazně vyniká i 3D struktura a dynamika cirů, zviditelněná odlišným pohybem vrstev cirů v závislosti na výškovém proudění, viz sondáž z Libuše z tohoto rána.

Sekvence byla převedena do černobílé škály ve Photoshopu, s výrazným potlačením originální modré složky zdrojových barevných odstínů.

Rozvlněný zaprášený západ Slunce. Současně se západem Slunce za Klínovcem (viz výše) jsem širokáčem (rybím okem) na druhém foťáku timelapsoval mračna prachu (kouře z kanadských požárů), nasouvající se od západu nad Čechy. Zajímavostí byla jeho struktura - kromě výrazných "vláken", slabě viditelných i okem, se na závoji prachu tvořily i drobnější vlnky, které ale vynikly až na zpracovaném timelapsu. Timelapse je zpracován jednak normálně barevně (pouze s mírným zvýrazněním struktur), jednak černobíle, kdy výrazným potlačením modré složky pěkně vynikne struktura prachu. Viz též statické snímky z 18:05 UTC (20:05 SELČ) v barevném a černobílém provedení. Snímáno z Okrouhlíku, jižně od Prahy.

Na snímcích z meteorologických družic jsou mračna prachu tradičně nejlépe vidět buď brzy ráno, po východu Slunce, nebo později odpoledne, před jeho západem - viz animace snímků z MTG-I1 (Meteosat třetí generace) ve zvýrazněném RGB TrueColor produktu (12-18 UTC). Ještě lépe vyniknou na snímcích z Meteosatu-9, který je umístěn nad západním Indickým oceánem a na prach nad Evropou tak "kouká" téměř proti zapadajícímu Slunci, čímž se uplatňuje výrazný dopředný rozptyl světla na částicích prachu. Viz též poslední záběr z této družice (z 18:00 UTC), ještě o něco více zvýrazněný. Konečně, vertikální struktura prachu je pěkně vidět na časovém řezu z ALC lidarů nad Německem, poblíž naší západní hranice. V něm svislé čáry vymezují interval zobrazený na animaci z MTG-I1, dvojšipka pak označuje interval snímání timelapsu (důvodem pro použití těchto dvou německých lidarů je jejich výrazně lepší kvalita ve srovnání s našimi staršími lidary). Zdroj ALC profilů: EUMETNET eProfile.

Mléčná dráha nad Šumavou z Kvildy,  nasnímáno z balkónu našeho ubytování (Apartmány Kvilda Vilémov, viz též mapa). Načervenalé stromy dole v popředí jsou nasvíceny Kvildou, převážně jejím veřejným osvětlením. Viz též statický snímek z 19:25 UTC (21:25 SELČ).  Obzor těsně nad lesem je nasvícen světly měst v sousedním Německu. Kromě spousty letadel a družic si lze všimnout i slabšího zeleného airglow, postupujícího zvolna od západu (zprava). Pohled k jihu.

Tento timelapse měl být původně pouze testovací pro timelapse níže (z 18.9.2025), proto je i kratší. Pro jeho přehrávání jsem zvolil pomalejších 12 fps, aby byl snadněji viditelný silný letecký provoz v koridoru kolem hranice s Německem, a rovněž spousta družic, patrných ve zhruba první polovině timelapsu, než se družice na nejnižších dráhách ponořily do pomalu stoupajícího zemského stínu.

Mléčná dráha a zelený airglow (v závěru timelapsu) nad Šumavou.  Foceno z paseky nad Kvildou (1150 m n.m., viz ortofoto a pozice na mapě, zdroj Mapy.com), kde již světla ze samotné Kvildy nevadí, zato o to víc vylézá světelný smog nad Německem (směrem na Pasov, zdroj lightpollutionmap.info).  Na obou je červeně vyznačeno místo snímání a úhel záběru. Oproti noci 16.9.2025 byl nad obzorem silnější opar, výrazně zesilující přesvícení obzoru.  Viz též tyto snímky z 16:26 UTC (18:26 SELČ) krátce před západem,  18:48 UTC (20:48 SELČ) krátce po setmění,  a  21:02 UTC (23:02 SELČ) z konce timelapsu (oba noční snímky po ručním odfiltrování stop letadel a družic).

Škoda, že jsem o přítomnosti zeleného airglow (přirozené vyzařování atomárního kyslíku v hladinách mezi 90 až 100 km nad zemí, kolem mezopauzy) v době focení netušil, vydržel bych tam déle. Airglow, ať již zelený nebo červený, není očima barevně vidět, na to je příliš slabý, oko jej vnímá pouze jako bezbarvý světlejší závoj nebo pásy na obloze. Jeho barvy vyniknou až na zpracované fotografii.

Jemná struktura ranní duhy.  Jak je v úvodní části timelapsu a na větším statickém snímku duhy pěkně vidět, kromě hlavního oblouku duhy a relativně častého slabšího sekundárního oblouku (vně hlavního oblouku) se na duze vyskytly i dva, možná i tři tzv. podružné duhové oblouky, těsně přiléhající zevnitř k hlavnímu oblouku. Vysvětlení (nejen) těchto podružných oblouků viz např. zde nebo zde. Na timelapsu je pěkně vidět časová proměnlivost vzhledu jak hlavní a sekundární duhy, tak zejména zmíněných vnitřních podružných oblouků. Začátek duhy mi utekl, tak alespoň její nejhezčí fáze až po zánik duhy - vše v rozmezí pouhých čtyř minut. HEVC RGB24 verze timelapsu je o něco kvalitnější (zejména v jemných detailech), ale pro její přehrání nejspíš budete potřebovat externí přehravač videí (internetové prohlížeče nepodporují tento formát). Místo snímání: Praha - Kačerov.