Intervalové snímání (time-lapse) oblačnosti a dalších jevů na obloze

Viz též statická fotka ze začátku timelapsu a animace snímků z družice MTG-I1 (Meteosat třetí generace), Meteosat-12, přístroj FCI (Flexible Combined Imager), RGB produkty VIS-IR a Cloud Type (verze ČHMÚ). Nad oblastí bylo poměrně dost prachu, jak dokumentuje ALC profil z nedalekého Ústí nad Orlicí. V něm svislé černé čáry indikují dobu snímání timelapsu.

Cesty družic noční oblohou.  Zatímco ještě před nějakými třiceti lety, kdy jsem se věnoval astrofotografii chlazenou komorou, byly přelety družic noční oblohou vzácností, na kterou jsme se s ostatními nadšeně vzájeně upozorňovali, dnes již družice představují pro širokoúhlou astrofotografii vážný problém, zejména při timelapsování noční oblohy. Ze statické fotky noční oblohy se družice dají různými metodami odstranit, pro noční timelapsy by to ale byl již příliš náročný problém. V jistém směru ale naštěstí pomáhá sama Země - když družice vlétnou do jejího stínu, nejsou již vidět.

Je to pěkně vidět na výše uvedených timelapsech: družice letící zprava (od západu) nedoletí až k levému, jihovýchodnímu okraji snímku. Totéž platí pro družice letící na polárních dráhách (od jihu na sever nebo obráceně), objevují se či mizí až v určité vzdálenosti od levého okraje záběru. Navíc je možné si všimnout, jak se celá tato "družicová oblast temna" zvolna pohybuje k západu (vpravo, směrem ke středu záběru). Není to nic jiiného než právě stín Země - když družice do něj vletí, přestává být viditelná (a naopak). Jediné, co dolétne až k levému kraji, jsou letadla - ta většinou mají navíc tečkované stopy, jak blikají. Toto vše je pěkně vidět jak na klasickém ("normálním") timelapsu, tak na jeho "startrails" verzi (zhruba od třetiny timelapsu). Viz též tento statický snímek startrails, ve kterém jsou stopy družic (a letadel) zobrazeny v celé délce. Krátké mezery ve stopách družic jsou prolukami mezi jednotlivými záběry timelapsu. Další, čeho je možné si všimnout, je že družice nemizí na nějakém přesném rozhraní - to je dáno tím, že létají v různých výškách, a poloha stínu Země závisí na jeho výšce nad zemským povrchem. Nejrychleji po západu mizí družice na nejnižších drahách, čím je družice výše, tím později (pokud vůbec) zmizí.

Poslední, čím je tento timelapse zajímavým, je barva družic - některé jsou zabarveny výrazně do modra. Za celý timelapse (necelá hodina) jsem jich na snímcích našel asi sedm. Nejspíš se jedná o Starlinky novějších generací, potažené speciální vrstvou pro snížení jejich odrazivosti (viz např. info zde). S jistotou to ale nevím.